Od ekzému k vysněnému místu

123 Komentářů / Napsal / 30. 3. 2021 / Chalupaření

Vracím se do srpna 2019. Dovolená v Chorvatsku i s rodinou mého muže. Vedle krásných zážitků nám všem srdce plesají při pohledu na naši téměř roční Juli, jejíž ekzém se tu neuvěřitelně zlepšuje. Dovolená končí. My holky domů letíme, zbytek jel autem. Už na letišti ale Juli začíná výrazná reakce. Během pár hodin se ocitá v jednom ohni. Zrudla na celém těle, pláče, zuřivě se škrábe. Bezmoc, slzy a trápení. Úžasně léčivý vliv moře byl rázem pryč. Naše malá je atopik. Časem jsme vypozorovali, že reaguje na změnu prostředí.

Les, vláha, horský potůček na chalupě v Jeseníkách – to jsou malé velké zázraky, které extra citlivé pokožce naší holčičky pomáhají. A tady se zrodila první myšlenka na naši chalupu a zároveň silná motivace najít pro ni – pro nás čtyři – místo, které jí bude svědčit alespoň z části tak jako pobyt u moře.

Hory

To pro nás oba byla vcelku jasná destinace, jakým směrem se ubírat. Manžel trávil dětství na chalupě v podhůří Jeseníků. Na dětství má krásné vzpomínky. Já si hory zamilovala stejně tak. Ale cesta do Jeseníků z Prahy je daleká. Na naší svatební cestě, kdy jsme projížděli Pyreneje i Alpy, jsme se shodli, že hory jsou pro nás místem, kde je nám oběma krásně.

Oba fandíme projektům, kdy lidé navrací krásu a život do starých domů, usedlostí, statků, pivovarů či chalup a citlivě je renovují. Naše myšlenky se tedy jednoznačně ubíraly směrem koupě chalupy, která má svou historii.

Rekonstrukce ano, ale

Obě naše rodiny mají zároveň bohaté zkušenosti s rekonstrukcí. Manželova rodina roky svépomocí opravovala chalupu. Moje rodina zase více jak 100letý dům. Věděli jsme tedy, že opravy jsou velká dřina, staré nemovistosti mají mnohá omezení a taky spolknou hromadu peněz. Shodli jsme se tedy na tom, že musíme najít chalupu, která bude v dobrém stavu a zároveň pro nás příjemná natolik, abychom tam mohli záhy jezdit.

Pochyby

Budeme to umět? Bude nás to bavit? Budeme schopni něco reálně udělat s tak malými dětmi? Neutopíme v tom všechny peníze? Nebudeme přece jen radši víc cestovat a šetřit dětem třeba na vzdělání? Pochyby nás oddalovaly od toho, co jsme si přáli. Tehdy se objevily i myšlenky na stěhování, koupi pozemku a jiné. Prozkoumali jsme tedy i tyto cesty. A to tak, že jsme nechali alternativy chvíli žít v našich hlavách.

Díváme se do Jizerek, na Šumavu, k Novohradským horám a pak jsme narazili na rodinný domek v Krušných horách, který nás oslovil. Do Krušek jezdíme opakovaně a zjišťujeme, že pro nás tato krajina má nebývalé kouzlo.

Kouzlo Krušek

„Už ta cesta sem je příjemná,“ říká manžel a já souhlasím. Sympatický domeček by ale vyžadoval celkovou rekonstrukci a my víme, že by to pro nás bylo příliš velké sousto. A tak si již trochu unavení z hledání na chvíli dáváme pauzu. A pak pozdě v noci nacházím inzerát na naši chalupu. V Krušných horách. Na parádním místě. Realitku oslovuju na poslední chvíli.

Vysněné místo? Pravdou je, že já ani můj muž jsme vysněné místo v hlavách neměli. Měli jsme ale svá přání, která se nám utvářela v průběhu hledání. Jezdili jsme na různá místa a nechali je na sebe působit. Funguje to jako randění – pocitově – a tady to zajiskřilo hned.

Naše přání sesbíraná časem

  • Přáli jsme si chalupu s výhledem do krajiny a ideálně v blízkosti lesa.
  • Přáli jsme si cestovat z bytu na chalupu pod dvě hodiny.
  • Přáli jsme si chalupu s historií na místě, kde bychom se dobře cítili.
  • Přáli jsme si mít v chalupě dřevo, které jako materiál máme oba rádi.
  • Přáli jsme si chalupu, kam bychom s drobnými úpravami mohli hned začít jezdit. A kde bychom se zároveň mohli realizovat. Něco společně vybudovat, opravit a pracovat rukama.
  • Přáli jsme si chalupu uvnitř dost velkou na to, abychom zde mohli pohodlně pobývat s naší rodinou nebo přáteli.
  • Přáli jsme si mít alespoň 300 m velkou zahradu a taky sousedy.
  • Přáli jsme si, aby děti mohly běhat bezpečně venku na čerstvém vzduchu, co jim hrdlo ráčí.
  • Přáli jsme si v zimě sníh (manžel měl jasno – chalupu alespoň 700 m. nad mořem vysoko).
  • Přáli jsme si najít místo v přírodě, které by nebylo příliš daleko od civilizace.

Stojím a tiše pozoruju děti a okolí. Prší už jen jemně a já sleduju to drama na obloze – ustupující mlhu nad kopci, kdy se z mléčné bílé vynořuje nádherná krajina. Pohled do krajiny mě dělá šťastnou. Voní mi lesy i louka. Manžel zatopil v kamnech. Praskající dřevo je ta nej večerní hudba, zvlášť když si hřeju záda o kamna. Noční nebe je plné hvězd, které jasně září. Tady a teď. Dokonalost. Našli jsme to „naše“ místo a jsme vděční.

123 názorů na “Od ekzému k vysněnému místu”

Diskuse uzavřena.