Z kopce do kopce

Koupíte-li chalupu na kopci v horách, každá vaše procházka se ponese v duchu stoupání. S dvěma malými dětmi, které disponují krátkými nožkami a nefiltrovanými emocemi – já už dál nejdu! – taková denodenní procházka bývá výzvou. I když se rozeběhnou směrem dolů, čeká je návrat do kopce. Zákonitě.

Motivace

„A nahoře si dáme zmrzlinu!“ motivuju prcky, aby šli kousek zase sami. Vracím se do podzimu do doby, kdy jsme koupili chalupu. Když jsme podnikali první výlety v okolí, vypadalo to následovně: „Mami, bolí mě nožičky! Mami, chci do náruče! Mami, jak je to daleko?!“ Naši 12kilovou dcerku jsem do kopce nosila vesměs neustále v náručí a syn při stoupání nejednou brblal. Vymýšlela jsem, jak děti motivovat jít o malý kousek dál.

V horách, kde jsou největším lákadlem stará houpačka a zbytky hradu, se musíte sakra snažit něco kloudného vymyslet. Rozptýlení nebo cílové destinace typu hřiště, skluzavka a jiné zkrátka nemáte k dispozici. Nápady brzo dojdou. Spolupráce dětí vezme za své. A nakonec jste to vy, kdo sotva funí do kopce s dítětem v náručí a trpkou příchutí od stížností staršího, který nemá jinou možnost než jít sám.

Zima

Sněží několikátý den v kuse. Krajina je pokrytá čerstvým sněhem, který je na mnoha místech prakticky netknutý. Pohled na naši dcerku mi evokuje Maggie ze Simpsonů v zimní „nemůžu se hýbat“ kombinéze.

Na sáňkování je sníh příliš hluboký. Kájík se chopí svého krakonošského klacku a vydává se do prudkého kopce. 2,5letá dcerka ho následuje. Sněží a fouká. Na otevřeném prostoru je neustálé šťipkání namrzlých vloček do tváří celkem nepříjemné. Syn jen odvrátí hlavu na stranu. Dcerka to komentuje, ale pokračuje dál. Zpomaluju krok a zůstávám kus za nimi. Nikde nikdo. Jen my tři. Kam jdeme? Do lesa. Nic „zajímavého“ tam není. Oni to vědí. Chodíme tam pravidelně. Oba statečně ťapou.

S hrdostí sleduju, jak se přístup syna změnil. Přestal brblat. Našel si v krajině vlastní zalíbení. Prozkoumává, chodí dál a dál, pozoruje, vede nás. Neohroženě. S radostí.

Průzkumník v čele

„Mami, pojďte,“ syn na nás čeká nahoře na kopci. Dívá se za námi. S klackem v ruce. Jako malý Krakonoš. Sněhové vločky stále šťipkají do tváří. On je ale připraven jít dál do sněhem pokrytého lesa. Bude tam hledat dinosaury. Dcerka poprvé zvládla náročné stoupání sama. Gumové medvídky, které jsem vzala jako motivaci pro výšlap, ani nemusím vyndavat. Jo! Jsou dobří! Jsem pyšná!

Pohyb a sport

Pohyb je pro mě důležitější jak sport. Sport vnímám jako aktivitu, která začíná a končí. Je ohraničená. Vymezená. Často řízená. Někdy – například pro děti – vynucovaná zvnějšku. Pohyb naopak vnímám jako přirozenou spontánní činnost.

Když děláme sport pravidelně, je to určitě prospěšné z mnoha důvodů. A to jak pro dospělé, tak pro děti. Když se ale mimo řízené sportovní aktivity nehýbeme nebo zcela výjimečně, pak myslím, že naše těla (i mysl) strádají. Mám ráda pohyb ve smyslu chůze a to ideálně v přírodě. Pokud jako rodina nemusíme, auto vynecháme a chodíme pěšky. Pokud to jen jde, jedeme na delší výlet vlakem. Jakožto neřidič všude chodím s dětmi pěšky, ve městě se popovezeme MHD. Rádi doma tančíme. Jen tak. Spontánně.

Budu ráda, pokud si naše děti najdou cestu ke sportu. A budu ještě radši, pokud si zamilují chuť k pohybu.

Sourozenecký tandem

Dva malí průzkumníci. Bob a Bobek. On ji vede. Ona ho následuje. S důvěrou. Pomůže jí, když se nemůže někam dostat. Já je mnohdy sleduju jen zpovzdálí. Chci jim dopřát samostatnost a taky si odpočinout. Myslím, že ta samostatnost je důležitá. Sami prozkoumávají, sami se rozhodují, důvěřují si. Já si jen můžu přát, aby se jim tento vzorec chování a důvěry mezi nimi zapsal do paměti. Aby zůstali v tandemu i do budoucna, aniž by si to uvědomovali.

Tou brzdou bývám nakonec já sama. Připomínám dětem návrat, když už jsme se zatoulali hodně daleko od chalupy. Hory zocelují. Fyzicky i psychicky. Prckové ale stále mají krátké nožky a své limity. A já jen jednu náruč.

133 názorů na “Z kopce do kopce”

  1. I do not even know how I ended up here but I thought this post was great I dont know who you are but definitely youre going to a famous blogger if you arent already Cheers

  2. For days now I’ve been glued to this gem of a site. The owner works tirelessly to engage fans with quality content. I’m mega impressed and can’t wait to see what they wow me with next!

  3. Thank you for addressing such an important topic in this post Your words are powerful and have the potential to make a real difference in the world

  4. Thank you for addressing such an important topic in this post Your words are powerful and have the potential to make a real difference in the world

  5. I have been struggling with this issue for a while and your post has provided me with much-needed guidance and clarity Thank you so much

  6. I don’t think the title of your article matches the content lol. Just kidding, mainly because I had some doubts after reading the article.

Diskuse uzavřena.